Mír už byl za dveřmi, Pražské povstání se chýlilo ke konci, když Němci opět předvedli svou neskutečnou a nepochopitelnou brutalitu.V poslední den války zavraždili 21 českých povstalců způsobem, nad kterým tuhne krev v žilách.
Osudy popravených dlouho zůstaly zahaleny tajemstvím, redakci deníku ARFA se podařilo alespoň jeden z nich vypátrat. Nic nesmí zůstat zapomenuto.
Je 8. května 1945, úterý večer. Pražské povstání se chýlí ke konci, Němci již podepsali pražskou kapitulaci, která jim umožňovala volný průjezd Prahou.
Před Pražským hradem nad Jelením příkopech stojí skupina esesáků a 21 českých zajatců, většinou mladých mužů.
Bestiální mučení, párání zaživa
Němci je zajatce napřed je bili a bestiálně mučili, pak je nechali nastoupit na okraj horní rampy před příkopem. Stříleni byli na hořejší rampě nad Jelením příkopem, odkud spadávali na spodní rampu, na níž jsou koleje pro nouzové vozíky.
Když někdo zůstal na živu, skočili Esesáci z hořejší rampy za ním a kopali a píchali do něj bajonety a často ještě smrtelně zraněné shazovali do Jeleního příkopu.
Gestapačka číslo 23
Miroslav Sommer
Nejaktivněji si prý v masakrování zajatců počínala jedna gestapačka (číslo 23) a její druh. Všechny hrůzy zajatcům dělali, ještě když tito nebožáci byli naživu. Jejich muka byla nepředstavitelná.
Nalezené mrtvoly mají stopy po střelných ranách v týlu, rozpáraná břicha (s vyhřezlými střevy), bodnutí do úst, bajonetem vypíchané oči, bodné rány v krku a zádech, odkud mají vyrvány kusy masa. 21 popravených bylo tak zohaveno, že se 10 z nich ani nepodařilo identifikovat.
Sestra popraveného vzpomíná
V květnu 1945 bylo paní Jiřině Sedlické, tehdy Sommerové, 19 let. Jejímu bratru Mirkovi Sommerovi, jednomu z 21 popravených v Jelením příkopě pod Praždkým hradem, bylo 21 let.
Jiřina bydlela v Libni a pracovala jako dámská krejčová v salóně Vaňka na Smetanově (tehdy Masarykově) nábřeží u Karlových lázní. Když v úterý 8. května odpoledne zaslechla od Pražského hradu výstřely, ani ji nenapadlo, že jeden z nich možná patřil bratru Mirkovi.
Skrýval se v trampské osadě
Bratr Jiřiny Mirek Sommer měl být koncem války nasazen do Německa poté, co byla zavřena vysočanská továrna, kde pracoval. Příkazu neuposlechl. Jejich otec byl ruský legionář, tak nepřipadalo v úvahu, aby zůstal doma, kde by ho určitě hledalo gestapo. Ukryl se tedy v trampské osadě v Dobřichovicích za Prahou.
Po volání rozhlasu se v neděli ráno vydal spolu s kamarády pěšky do Prahy. U Zbraslavi potkali Vlasovce, kteří jim dali zbraně, a pokračovali až na Malou Stranu, kde se zúčastnili bojů.
Ortel smrti na nádvoří Pražského hradu
„V úterý odpoledne byla vyhlášena kapitulace a hoši se chystali, že půjdou domů, byli však v Nerudovce zajati. Zbraně už neměli,” vzpomíná paní Jiřina.
“Esesáci je pak odvedli na nádvoří Pražského hradu, kde byl nad nimi vyřčen ortel smrti. Pak je odvedli do Jeleního příkopu a bestiálně zavraždili ranou do týla a byli ještě zohaveni.”
“Našemu Mirkovi bylo rozpáráno břicho, Karel Mundl měl uřezanou hlavu a Freda Veselý nos a uši… Mirkovi by bylo v červnu 22 let.“
Příběh pomníku v Jelením příkopě
Rok po povstání byl v Jelením příkopě odhalen památník, sloup ze sliveneckého mramoru zakončený dlouhým bronzovým jehlancem. Stojí v Jelením příkopě v blízkosti Prašného mostu, nedaleko Stájového dvora.
Jiřina s rodiči tam chodila vždy na výročí položit kytku. Po roce 1948 už ale památník volně přístupný nebyl.
Manželka prezidenta Svobody jako anděl
“Otec si 20 let marně dopisoval s Hradem a žádal, aby vznikla alespoň pamětní deska ve volně přístupném prostoru před vchodem do příkopu. Jednou v květnu chtěl otec Jiřiny opět položit k památníku kytku a byl opět vojákem vyhozen,” vypráví paní JIřina.
“Shodou šťastných náhod ale právě v tu chvíli jako zázrakem vyjížděl prezidentský vůz, otec ho v rozčilení zastavil a vystoupila žena prezidenta Svobody. Vyslechla otce, také jim padl syn, tak po hodinové rozpravě slíbila rukou dáním, že do roka tam bude pamětní deska. Svůj slib splnila,“ vzpomíná paní Jiřina.
Nesmí být nikdy zapomenuto
Nic z těchto hrůz nezměnilo výsledek boje. Němci kapitulovali výměnou za volný odchod z města (který ovšem odmítli vojska SS a i několik dní po kapitulaci ještě zákeřně pokračovali v boji). Válka skončila.
V bojích o Prahu padlo 1 693 Čechů, i s brutálně zavražděnými civilisty se počet mrtvých pohybuje kolem 3 700. Němců padlo v bojích jen něco kolem 800. Maskary, jako byl ten v Jelením příkopu, patří k nejhorším zvěrstvům, jakých se Němci na Češích za války dopustili, a nesmějí být proto nikdy zapomenuty.
Zdroje: Český rozhlas, Fronta, Pamětní desky