Výročí vypálení Lidic. Přeživší Marie Šupíková s pláčem vyvrací odporné tvrzení České televize. Pomluva jako pomsta na ženě, utýrané Němci? Reportéři ČT zatím bez trestu, ale…
Dnes si připomínáme 78. výročí vypálení Lidic. Odporná a lživá reportáž České televize (Reportéři ČT) zlomila srdce paní Marii Šupíkové (88), která je symbolem masakru v Lidicích. Podívejte se, jak se paní Šupíková vyjádřila k pomluvě ze strany České televize. Je to mrazivá zkušenost i pro otrlé.
Podívejte se se na reportáž České televize – také z ní běhá mráz po zádech. Jde o selhání veřejnoprávního média – odkaz pouze na jeden zdroj, navíc ten, který měl motiv překroutit fakta.
Nikdo z autorů pomlouvačné reportáže “V předvečer tragédie” nebyl potrestán. Reportáž natočil Mirek Petráček, odpovědným dramaturgem je Marek Wollner.
Celá reportáž České televize o Lidicích ZDE
Odvolání ředitelky
Po odvysílané reportáži po zásahu ministra Zaorálka rezignovala letos v lednu ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannová. Novým ředitelem se stal vojenský historik Eduard Stehlík. Památník Lidice má v gesci i odkaz obce Ležáky.
V té době masakru bylo paní Marii Šupíkové 10 let, je nejstarší z přeživších dětí. Jejího tatínka a bratra (15) Němci popravili, maminku odvlekli do koncentračního tábora. Nyní Česká televize ve spolupráci s historikem Kynclem poplivala památku její matky i celý odkaz Lidic.
Stížnosti na pořad Reportéři ČT
Česká televize odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž “V předvečer tragédie”, o které musela vědět, že nemá oporu v důkazech. Tvrzení, že byla matka paní Marie Šupíkové udavačka židovky, byla zcela bezprecedentním útokem na památku Lidic. Mnohé nasvědčuje tomu, že šlo o ideologicky motivovaný atak.
Pořad reportéři ČT opakovaně čelí stížnostem diváků i odborné veřejnosti na neobjektivitu, politickou angažovat, profesní selhání a další. V nově složené Radě České televize se ozývají hlasy na nutné změny.
Tažení České televize proti památce Lidic probíhá paralelně s výpady proti symbolům osvobození Prahy a Československa v roce 1945. Dochází k masivním pokusům o přepisování historie (demolice sochy Koněva, odstranění desky osvobození RUdou armádou ze Staromětské radnice, odhalení pomníku vojákům SS).
Mrtvé matky se nemohou bránit
“Srdce se nám svírá při odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit. Přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice. Připojujeme se tak k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, poslední přeživší z Ležáků, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou,” napsala loni paní Marie Šupíková v dopise prezidentovi Zemanovi.
Paní Marie Šupíková se přitom informaci, že by její matka měla udat nájemnici židovského původu, dověděla až od historika Kyncla (ročník 1983), tedy loni:
“Pan Kyncl mi sdělil, že moje maminka přišla na četnickou stanici v Buštěhradě a prý tam řekla, že si mají paní Mikešovou (onu židovku, pozn. red.) odvést, nebo půjde na gestapo. Prý se s ní maminka pohádala kvůli nějaké cíše, kterou pro ni měla šít. Na to si vůbec nepamatuji. Já pana Kycla poslouchala a nebyla jsem schopna slova, vůbec jsem si to neuměla představit.”
Jeden zdroj – a sporný
Informace o údajné hádce kvůli šití povlečení čerpal Kyncl ze stejného zdroje, jako všechno ostatní: Z nepodepsaného zápisu na četnické stanici, pořízeném až po válce (v prosinci 1945), tedy více než tři roky po vypálení Lidic. Jiný zdroj Kyncl pro své tvrzení nemá a žádný ani neexistuje.
Podle tvrzení mnoha historiků bylo po válve běžnou praxí, že četníci dodatečně vepisovali záznamy do četnických kronik, aby se vyhnuli trestu.
“Maminku odvezli Němci do koncentráku, který přežila, ale vrátila se ve zbědovaném stavu. Setkala jsem se s ní v nemocnici v Krči, kde ležela od května 1945 do 9. prosince 1946, kdy zemřela,” říká paní Šupíková s tím, že se matka o nájemnici nikdy nezmínila.
“Případu se ujal historik a archivář Vojtěch Šustek a lživá tvrzení pan Kyncla zcela vyvrátil,” uvádí paní Marie Šupíková.
