Údajný kněz Tomáš Halík: grant 15 milionů korun na výzkum universa. “Je Halík vůbec kněz, nebo nějaký podvodný hochštapler?”, ptají se čtenáři. A na co, jářku, potřebuje ty nekřesťanské peníze?
Neuvěřitelnou částku 15 milionů korun dostal údajný kněz Tomáš Halík (věrohodný doklad chybí) na bizarní projekt “Víra nevěřících“ od Nadace Johna Templetona.
Za co vlastně hodlá údajný kněz Halík (72) utratit tyto “nekřesťanské” peníze, které průměrný občan nevydělá za celý život?
Především je to výzkum velkých otázek jako “Jak pojmout božské” a “Jak se mění náboženství globálně“. A pak také, ehm, na dialog.
Hochštapler jako utopie?
Halík prosazuje zájmy sudetských Němců a Evropské unie, mnohé knihy, pod kterými je podepsán (ač je prý psal někdo jiný) jsou dotovány německými (EU) penězi. Migranty vítá.
Tomáš Halík je považovaný za groteskní postavu českého veřejného života, mnozí ho mají za hochštaplera a podvodníka, jiní ne. Politicky má blízko ke spolku Milion chvilek pro demokracii, hnutí Praha sobě, Pirátské straně a tzv. “Demobloku”.
V životě prý napsal sám jedinou odbornou práci, a to „Křesťanství jako utopie“ (1972), za níž byl oceněn Ústavem ateismu v dobách tuhého Husákova režimu. Jinou samostatnou práci už prý nikdy nenapsal.
Templ… kdo?
Tempelton a jeho zdroje jsou rozhodně cecík, kterému stojí za to se přisát. John Templeton (1912 – 2008) byl investiční bankéř, který vydělal miliardy dolarů na podílových fondech. Bývá přirovnáván k miliardáři George Sorosovi (co do cílů) a v našich poměrech k Viktoru Koženému, jistota desetinásobku (co do způsobu nabytí majetku).
Tzv. Tempetonovu cenu dostal Halík už v roce 2014 a spolu s ní pěkných 36 milionů korun (1,1 milionu liber).
Důvodem udělení ceny byla údajná Halíkova “duchovní činnost v době komunistické totality” o které do té doby nikdo neslyšel. Cenu hodlal Halík věnovat na “prohlubování dialogu ateistů a věřících”.
Na co konkrétně ty peníze nakonec dal, nebo zda si je jen nechal, lze jen tušit, ale zřejmě to bude velmi obecné a bude to mít hluboký duchovní rozměr. Nevíme ani, zda se dialog nakonec prohloubil, nebo zda zůstal stejně plochý jako před darem.
Neautorizovaný životopis Tomáše Halíka
Halík vstoupil do literatury v době Husákova režimu knihou „Křesťanství jako utopie“, za níž byl oceněn Ústavem ateismu. Podle svých slov po napsání této své jediné knihy “prozřel” a konvertoval od ateismu, jářku – ke křesťanství!
Tento svůj duchovní přerod však zřejmě důkladně utajil, protože se uchytil jako psycholog elitních komunistických kádrů v podniku Chemoprojekt, kde se podle pamětníků “bez vědomí StB nevyčural ani vrátný”.
Podle svých kritiků Halík vždy veřejně odsouhlasil s politiku Komunistické strany a agilně plnil vše, co komunistům na očích viděl. Zastupoval vedoucího Brigády socialistické práce, byl důvěrníkem Revolučního odborového hnutí (ROH), absolvoval dvouleté studium stranického vzdělávání a vzorně zahajoval školení nestraníků.
V Německé demokratické republice absolvoval kurs psychologického výcviku. Zahrál si také roli psychologa ve filmu normalizačního režiséra Jireše (Katapult).
Halík Odmítl podepsat Chartu 77, nikdy se neúčastnil žádného protikomunistického hnutí, nepodepsal žádný protistátní dokument. Jako údajně tajně vysvěcený kněz sloužil první mši v roce 1990.
(Celý životopis připravujeme)
Co stojí 15 milionů
Halíkův projekt za 15 milionů zkoumá “fenomén globálně rostoucího segmentu lidí, kteří rezignovali na jakoukoli formou organizovaného náboženství nebo bezvěrců (prý tzv. nones)”. Jejda!
Halík píše:
“S využitím našich zkušeností s interdisciplinární a mezinárodní týmovou prací se zaměřujeme na následující otázky:
Za prvé: Existuje rozdíl mezi „nones“ v postkomunistických zemích a země na Západě?
Za druhé: Jaká je víra a přesvědčení „nevěřících“?
Za třetí: Jak mohou věřící a „nones“ spolupracovat na překonání zneužívání náboženství?
Za čtvrté: V jakém ohledu mohou zkušenosti s „nones“ v postkomunistickém světě přispět k opětovnému pochopení klíčových vzorců v sociologii náboženství?
Za páté: Prozkoumáme víru a přesvědčení mladé generace nevěřících (15–20 let) a zapojíme mladé vědce do výzkumné práce na projektu, zejména v rámci DialogLab.
Projekt pomáhá odpovědět na velké otázky „Jak se náboženství a náboženská společenství mění globálně?“ a „Jak pojmeme božské?“.
Je jedinečný jako pokračování „Pochopení nevíry“ – projektu v rámci nadace Templeton – zkoumáním postkomunistických zkušeností, které se dosud v takovém měřítku neodrážejí.
Projekt povede řadu mezinárodních a interdisciplinárních pracovních zasedání, veřejné akce, univerzitní kurzy, případové studie a laboratoř zahrnující nové technologie.
Mezi výstupy patří písemná a audiovizuální dokumentace, výzkumné zprávy, univerzitní kurzy a video soutěž pro mladé lidi.
Projekt je potřebný, protože řeší některé naléhavé problémy dnešního Západu: Proměny náboženství a ztrátu osobní / kulturní identity.
Poskytne náboženským / veřejným vůdcům a tvůrcům veřejného mínění nástroje k lepšímu pochopení současných změn v religiozitě a překonání předsudků mezi věřícími a nevěřícími.
Zkrátka: Máme se nač těšit, duchovnější už to snad být ani nemůže.
