Souboj týdne: Koněv vs. Patton. Dvě unikátní rozhlasové nahrávky proti sobě. Osvobodili Američané Plzeň lépe, než Rudá armáda Prahu? V boji, ehm, nepadl ani jeden Američan…
Smutný nepoměr, který vrhá jasné světlo na diskuze kolem památníku sovětského maršála Koněva v Praze: V bojích o Prahu zahynulo kolem 300 vojáků Rudé armády. V boji při tzv. osvobozování Plzně v květnu 1945 nepadl jediný americký voják. O to víc však “Angloameričané” rozdali žvýkaček a baseballových pálek.
Zatímco se zastánci odstranění sochy maršála Koněva zacyklili na lživém argumentu že se “Praha osvobodila sama”, podíl Američanů na obsazení Plzně je spíše děsivý, krutý, vlezlý a místy s tragikomickými prvky. Nešlo ani tak o osvobození, spíše o jakési nedorozumění.
Dvě nahrávky z Plzně a Prahy
Místo zbytečných řečí srovnejme dvě dobové nahrávky Československého rozhlasu z Plzně 6. května a z Prahy 9. května. Plzeň nevítá US armádu (generál Patton) jako osvoboditele, ale jako jakási angloamerická vojska, které jen projíždějí. Možná největší radost tak z jejich příjezdu měli Němci (kteří toužili padnout do US zajetí).
PLZEŇ. Zde je dobová rozhlasová nahrávka z osvobození Plzně “angloamerickou” armádou 6. května 1945.
Doslovný přepis:
„Před několika minutami projeli Plzní angloamerické pancéře. Plzeň je obsazena. Anglické a americké tanky postupují k Praze. Konec hlášení.”
“Plzeň hovoří. Přestřelka která trvá je přestřelka amerických tanků vůči malé skupině německých drzých okupantů. Buďte na svých místech, zachovejte klid a myslím, že během několika minut vám budeme moci hlásit, že přestřelka je ukončená a že skutečně v Plzni už se nenalézá žádné doupě těchto nenasytných německých bestií. Reprodukujeme dál gramofonovou hudbu.”
PRAHA. Zde je dobová nahrávka Československého rozhlasu z 9. května 1945, kde moderátor zachycuje magickou chvíli osvobození Prahy Rudou armádou.
Doslovný přepis:
„Volá vás Praha, československá Praha! Hlásíme se z natáčecího vozu československého vysílače Praha. Jeli jsme právě klikatou silnicí shora od Hradu, silnicí od Belvederu. Po levé ruce máme Klárov, po pravici Hradčany a dole před námi se otvírá město, jehož sláva se dotýká hvězd. V této chvíli osvobodila Prahu Rudá armáda. Na velkém prostranství Klárova, na náměstí jsou snad už poslední přemožené německé tanky. Slavná Rudá armáda velmi rychle a velmi účinně je vyřídila. Tanky jsou v plameni. Jsou tady četné a četné stopy po boji.“
Zde je zajímavá zpráva velitele zvláštního oddílu Obranného zpravodajství Ladislava Kiliána z Plzně 17. května 1945: “Němečtí důstojníci se vozí v autech s americkými na výlety…”, “Zatímco obyvatelstvo strádá, zajatci jsou velmi dobře zásobováni jídlem i cigaretami…”
Američané bombarují Plzeň
Americkému příjezdu do Plzně předcházelo cynické americké bombardování tamní továrny Škoda (25. dubna 1945), kterou takřka srovnali se zemí a zabili 74 lidí (civilistů). Nálet se odehrál pouhých 11 dní před vstupem “Angloameričanů” do města.
Proč? V tu dobu už přece byla produkce zbraní ze škodovky Němcům k ničemu, protože je nebylo jak dopravit. Berlín byl v obklíčení (16. dubna – 2. května 1945), Hitler pět dní před sebevraždou, Brno takřka dobyto (Rudou armádou 26. dubna 1945)…
Proč tedy? Americké bombardování Plzně je podle všeho ze stejného soudku jako americké bombardování Prahy (14. února a 25. března 1945, asi tisíc mrtvých) – v obou případech šlo o akt pomsty za Jaltskou konferenci (11. února 1945), podle které připadlo Československo do sféry sovětského vlivu.
Američané obsazují do Plzeň
Jistě je dnes bezva jezdit džípem prérií a mávat nad hlavou americkou vlajkou v romantickém vytržení, nicméně je třeba si říci, že německé jednotky v Plzni přijaly americké vojáky s úlevou. Po smrti Hitlera (30. dubna 1945) a dobytí Berlína (2. května 1945) šlo Němcům hlavně o to, aby nepadli do sovětského zajetí.
To je ten základní rozdíl: Zatímco před Rudou armádou Němci prchali, Američanům se ochotně vzdávali výměnou za velmi slušné zacházení, cigarety, alkohol – a naději, že nebudou “předáni Rusům”. To poslední se jim splnilo jen částečně. Ostatně “bolševik” byl jejich společný nepřítel.
Pražské a plzeňské povstání (obě začala 5. května 1945) se co do intenzity v podstatě nedají srovnávat – v Praze padlo cca tři tisíce povstalců, v Plzni cca 15.
Žádné boje, jen zábava
Za celou dobu přítomnosti Američanů v Plzni (alkohol, hudba, tanec, žvýkačky) přišel o život jeden americký voják, když vypadl opilý z auta. Sedm vojáků americké armády bylo zraněno. Zajato však bylo asi sedm tisíc německých vojáků (kteří přeochotně složili zbraně) a rozdáno několik milionů žvýkaček.
Američané vstoupili do Plzně 6. května 1945. Němci se už nebránili, padlo pár výstřelů. Plzeňští povstalci požádali velení US armády o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a o zbraně. Velení americké armády to odmítlo a dokonce dobrovolníkům pomoc Praze zakázalo po hrozbou zastřelení.
Až později bylo Plzeňanům vysvětleno, že ti, co je před týdnem a něco bombardovali, jsou vlastně osvoboditelé. Tak se slavilo a tančilo.
Celkem padlo na území ČSR 144 tisíc ruských vojáků a pouhých 116 amerických vojáků. Ostatně – podle Jaltské konference tady vůbec neměli být.
Srovnávat podíl Rudé armády na osvobození Prahy a Americké armády na obsazení Plzně je jako souboj tanku s tříkolkou.
