Ode dneška platí plošný zákaz nošení roušek ve vnitřích prostorách. Zdaleka ne všichni odborníci považují toto nařízení za rozumné. Podle dostupných údajů je nošení roušky mnohem škodlivější, než chodit bez ní. Hysterie kolem roušek je spíše politický boj proti vládě pod vedením České televize.
U pozornění: Následující text nemá účel vybízet k masovému porušování vládních nařízení, ani se nemá stát argumentem pro organizátory anti-covid demonstrací, jako před pár dny v Berlíně, nebo protestům před Českou televizí. Pouze nabízí fakta a nechává na čtenáři, ať si udělá názor sám.
„Škodlivost viru ani zdaleka nedosahuje škodlivosti opatření činěných ve snaze zabránit jeho šíření“, říká MUDr. Hana Zelená, Ph.D., lékařka a mikrobioložka, vedoucí oddělení mikrobiologie a národní referenční laboratoře Zdravotního ústavu v Ostravě.
“Je nejvyšší čas začít se ke covid viru chovat stejně jako k ostatním respiračním virům, které u osob bez příznaků nikdo nemá potřebu testovat, protože to nemá žádný smysl.”
Koronavirus jako politická zbraň
Stejného názoru je i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, premiér Andrej Babiš a tisíce odborníků – jejichž počet neustále roste. Proti nim však stojí média v čele s Českou televizí, která denně děsí diváky novými virtuálními počty nakažených.
Je stále jasnější, že Česká televize používá neexistující pandemii jako zbraň proti vládě premiéra Babiše a svůj tlak zesiluje s blížícími se volbami do senátu a vedení krajů. Jako rukojmí si bere občany a jejich zdraví. Česká televize je opozice vůči vládě země, které mí toto médium sloužit.
Jako by bychom bojovali proti České televizi než proti viru
Vzhledem k tomu, že má koronavirus asi desetkrát menší počet obětí než chřipka, nepůsobí Česká televize ani tak veřejno-právně, jako spíše koronavirově-farmaceuticky. Opravdu to vypadá, jako by farmaceutické firmy Českou televizi platily za propagaci zcela marginálního onemocnění.
“Není třeba testovat víc, je třeba testovat naopak míň, a to jen nemocné s těžšími příznaky, nikoliv zdravé nebo lidi s nevýznamnými obtížemi,” konstatuje viroložka MUDr. Zelená, která zásadním způsobem zpochybňuje roušky jako prostředek ochrany proti koronaviru.
Česká televize, tato pěst politické opozice, naopak propaguje co největší počet měření. Je to past – jsme na počátku chřipkové vlny (září – březen) kdy zcela jistě – jako každý rok dojde k nárůstu onemocnění. Čím více měření viru, jehož výskyt kopíruje křivku chřipek, tím více onemocnění.
Roušky? Je to spíše otázka víry, říká MUDr. Zelená
“Je spíše otázka víry, zda roušky fungují nebo ne. Žádné důkazy o tom, by roušky významně chránily naše zdraví nejsou. Na druhou stranu přináší nošení roušek poměrně dost problémů, což se uvádí i na oficiálním dokumentu Světové zdravotnické organizace WHO.” říká viroložka MUDr. Hana Zelená na internetové televizi DVTV.
Drtivá většina lékařů tvrdí, že význam roušky pro ochranu našeho zdraví před viry je takřka nulový. Rouška a virus jsou prý jako drátěný plot pohledem mouchy. Propagaci nošení roušek považují za popření poznatků medicíny.
Světová zdravotnická organizace WHO roušky zpočátku silně nedoporučovala. Pak ovšem WHO názor změnila – ovšem ne kvůli ochraně zdraví, ale protože roušky působí jako silný psychologický moment “podvolení se”.
Stejní lidé a organizace, které dotují WHO miliardami dolarů, jsou také zainteresováni v obchodu s vakcínami (miliardáři Bill Gates, Geroge Soros…). Pokud se má prodat hodně (desítky miliard) vakcín,cesta vede přes roušky.
“Na stránkách WHO jsou vyjmenována různá rizika, která jsou s nošením roušek spojena. Jsou to různé kožní problémy. Problémy s dýcháním. Je tam vdechování vydechnutého vzduchu se zvýšeným obsahem oxidu uhličitého, což přináší spoustu zdravotních problémů,” pokračuje MUDr. Hana Zelená.
“Otázkou tedy je, jestli ty případné benefity převýší ta rizika, která jsou s nošením roušek spojena. Pokud není jednoznačný důkaz, že ty přínosy jsou větší, než ty negativa, pak by to nemělo být určitě na bázi nějaké povinnosti, nebo vymahatelnosti pokut,” říká MUDr. Zelená.
“Vy nosíte někam roušku?” ptá se moderátorka Drtinová.
“Já se tomu snažím vyhýbat,” odpovídá Viroložka MUDr. Zelená.
Strach z odplaty
MUDr. Hana Zelená, Ph.D. se nesrovnalostrem kolem údajné pandemie koronaviru věnuje dlouhodobě. Uveřejnila na toto téma text, ale z obavy před případným trestem tak učinila anonymně.
“V obavě z odplaty státní moci mě požádala, abych neuváděl její jméno. Naprosto ji chápu. Za podobnou veřejnou prezentaci názorů jsem byl před lety odejit z kliniky Všeobecné fakultní nemocnice,” uvedl MUDR. Jan Hnízdil na svém blogu, kde text své kolegyně zveřejnil.
Text MUDr. Zelené o údajné pandemii koronaviru
„Snažím se najít důkaz o nebezpečnosti strašlivého covidového viru, díky kterému už není svět jako byl dřív. Milióny případů, sta tisíce mrtvých, katastrofické výjevy v televizním zpravodajství. Denně jsme informováni o narůstajících počtech případů a úmrtí v celém světě. Ale jak těmto číslům rozumět?
Zásadní otázkou je, jaká je vlastně smrtnost covidového viru. Tedy jaký podíl (procento) z nemocných na tuto infekci zemře. Na zdánlivě jednoduchou otázku není jednoduchá odpověď.
Za prvé se směšují pojmy: PCR pozitivní – nakažený – nemocný. Tyto pojmy označující rozdílné skutečnosti zaměňují nejen novináři, ale bohužel i ti, kteří se považují za odborníky, takže není divu, že se v tom nikdo nevyzná. PCR pozitivní neznamená automaticky, že je dotyčný nakažen (infekční) a už vůbec ne, že je nemocný.
Nemoc je totiž definována přítomností příznaků nemoci, nikoliv (pouze) pozitivitou jakéhosi testu. Nerozumím tomu, proč se hovoří o počtech „uzdravených“, když většina z pozitivně testovaných neměla žádné příznaky nemoci a neměla se tedy ani z čeho uzdravovat. Pozitivita PCR testu není synonymum nemoci. Takže selháváme hned na začátku, protože není shoda na tom, z jakého celku by se mělo procento zemřelých počítat. Je také jisté, že zdaleka ne všichni zemřelí figurující ve statistikách covid/úmrtí zemřeli v důsledku covidu.
Většina jich umřela prokazatelně na něco jiného a současně v období úmrtí měli pozitivní PCR test na koronavirus, který mohl, ale také nemusel k úmrtí přispět (tzv. zemřelí „s covidem“, nikoliv „na covid“.)
Odlišné metodiky počítání „případů“ a „úmrtí na covid“ v různých státech jsou patrně hlavním důvodem toho, proč přicházejí z různých zemí diametrálně odlišné hodnoty incidence a smrtnosti. Je to stále jeden a ten samý virus, britský virus není 10x smrtelnější než norský ani maďarský virus není 8x smrtelnější než slovenský, jak by se mohlo zdát z publikovaných dat.
Nicméně, přes všechny nejasnosti, údajně podle střízlivých odhadů (dle tvrzení prof. Prymuly) se aktuálně smrtnost covidu odhaduje na 0,6 % – předpokládám, že ze všech pozitivně testovaných, nikoliv ze skutečně nemocných. Je to hodně nebo málo? Z každé tisícovky covid pozitivních osob jich 6 zemře. Není to moc, ale jistě i těch šesti je škoda a pokud jsou infekcí zasaženy milióny, pak mrtvých budou tisíce. A to už je něco, proč celá tahle roušková anabáze stojí za to, zachraňujeme přece ty mrtvé, že ano.
Zapomínáme ovšem na jednu maličkost. Riziko smrti s sebou totiž přináší život sám. Nejsme nesmrtelní a populace se přirozeně obměňuje. Každý rok se u nás obmění přibližně celý jeden ročník. Ročně se v ČR narodí přibližně 100 tis. dětí a něco přes 100 tis. osob zemře, což představuje zhruba 1 % populace. Takže život sám má „smrtnost“ 1 % za rok – tedy skoro 2x víc než procento úmrtí lidí s covidovou pozitivitou.
Skoro to vypadá, jako by covidový virus riziko smrti naopak snižoval. To je samozřejmě nesmysl, ale ani to nenasvědčuje tomu, že by pravděpodobnost smrti zvyšoval. Lze samozřejmě namítat, že 1 % celkových zemřelých se počítá za celý rok, zatímco smrtnost covidu je přímo vázaná na jakési období blízké pozitivnímu testu, takže dotyční zemřelí by si bez covidu ještě klidně i pár měsíců do konce roku mohli užívat života.
Jenže stejně tak nevíme, zda za odchod z tohoto světa může samotný virus nebo spíše okolnosti spojené se statusem covid pozitivního – vytržení ze známého prostředí, izolace v nemocnici, zákaz návštěv, personál ve strašidelných ochranných oblecích, k tomu jedinou zábavou na izolované covidové jednotce je často jen televizní vysílání plné katastrofických covidových zpráv. Nehledě na možné zanedbání jiných chorob vzhledem k organizačním komplikacím s vyšetřováním a transportem covid pozitivních pacientů. Křehký senior to nemusí vydržet.
Uvádí se, že vážný průběh s úmrtím postihuje většinou osoby vyššího věku a jinak chronicky nemocné, ale může usmrtit i osoby mladé a bez přidružených chorob. Pro trochu objektivity se podíváme na data o věku úmrtí osob v souvislosti s covidem v ČR (dostupné na webu MZČR). Zde můžeme zjistit, že do 19.7.2020 v ČR v souvislosti s covidem zemřelo 359 osob, z toho 208 mužů a 151 žen.
Ženám zemřelým v souvislosti s covidem bylo průměrně 82,1 let, přitom průměrný věk všech zemřelých žen v letech 2018-2019 byl 81,9 let. Mužům zemřelým s covidem bylo průměrně 76,2 let a všem mužům zemřelým v uplynulých 2 letech bylo průměrně 76,1 let. Vidíme, že průměrný věk úmrtí osob s covidem je prakticky stejný jako průměrný věk všech zemřelých za předchozí 2 roky. Covid pozitivita tedy nezkracuje život a věk úmrtí covid pozitivních osob v podstatě jen odráží obvyklý věk dožití v ČR.
Zdá se mi, že z nás tady někdo dělá blázny. Ano, virus chodí po lidech a bude v tom zřejmě pokračovat i nadále, ale vše nasvědčuje tomu, že jeho škodlivost ani zdaleka nedosahuje škodlivosti „opatření“ činěných ve snaze zabránit jeho šíření, což je stejně iluzorní jako si myslet, že poručíme větru či dešti.
A co Itálie, Španělsko, USA, Británie, Izrael? Neznám situaci v těchto zemích, nečiním závěry z televizních záběrů, které jsou patrně vytrženy z kontextu a nemusí odrážet realitu. Vlády těchto zemí zavádějí opatření možná ještě přísnější než u nás, přesto situace je taková jaká je.
V kritizovaném Švédsku naopak byly restrikce mírnější, ale situace zde není výrazně horší než v jiných zemích, nedošlo k žádné katastrofě ani zhroucení zdravotnictví a nyní je zde situace dokonce klidnější než jinde včetně ČR. Pro objektivní zhodnocení by bylo třeba znát relevantní data včetně demografických údajů, která se liší stát od státu i region od regionu.
Je nejvyšší čas začít se ke covid viru chovat stejně jako k ostatním respiračním virům, které u osob bez příznaků nikdo nemá potřebu testovat, protože to nemá žádný smysl. Proto ani nevíme (a nepotřebujeme vědět), kolik lidí je aktuálně pozitivních na nějaký jiný virus a kolik jich s těmi jinými viry zemřelo. Začněme se opět chovat racionálně, vyšetřujme pouze osoby nemocné ke zjištění příčiny jejich obtíží, tak jako jsme to dosud vždy činili.
Není třeba testovat víc, je třeba testovat naopak míň, a to jen nemocné s těžšími příznaky, nikoliv zdravé nebo lidi s nevýznamnými obtížemi. Strašení s rizikem nákazy starých a nemocných je přehnané, ve skutečnosti covid infekce nezvyšuje signifikantně riziko smrti ani u 90-letých. Průměrný 90-letý člověk má přibližně 500x vyšší pravděpodobnost smrti než 30-letý a 20x vyšší pravděpodobnost smrti než 60-letý, a to s covidem i bez covida.
To je přirozený běh světa.“
Tolik statečná viroložka Hana Zelená. Čtěte deník Arfa.cz.
Celý rozhovor s viroložkou Hanou Zelenou s televizí DVDT najdete zde
