Odporná a lživá reportáž České televize zlomila srdce paní Marii Šupíkové (87), která je symbolem masakru v Lidicích v roce 1942. Nyní se paní Šupíková vyjádřila k pomluvě ze strany České televize. Je to mrazivá zkušenost i pro otrlé.
V té době masakru bylo paní Marii 10 let, je nejstarší z přeživších dětí. Jejího tatínka a bratra (15) Němci popravili, maminku odvlekli do koncentračního tábora. Nyní Česká televize ve spolupráci s historikem Kynclem poplivala památku její matky i celý odkaz Lidic.
Česká televize odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž “V předvečer tragédie”, o které musela vědět, že nemá oporu v důkazech. Zveřejněné bulvárního tvrzení mladého, ambiciózního historika Vojtěcha Kyncla (36), že byla matka paní Marie Šupíkové udavačka židovky, je zcela bezprecedentním útokem veřejnoprávní televize na památku Lidic. Mnohé nasvědčuje tomu, že jde o ideologicky motivovaný útok.
Celý rozhovor XTV s paní Šupíkovou ZDE
Selhání Rady
Lidické děti a obec Lidice podali stížnost na reportáž Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta ji však smetla ze stolu s tím, že jde o problém historiků.
Alibistické stanovisko Rady je velmi znepokojivé, protože reportáž je typickou ukázkou toho, jak NEMÁ vypadat vyvážené zpravodajství. Reportáž ČT mimo jiné vůbec neobsahovala názor druhé strany – zde historiků, kteří považují Kynclovy vývody za nepodložené. Výsledky jejich pátrání, zcela vyvracející Kynclovo tvrzení, byly známy už v době natáčení reportáže ČT.
Byla tedy nejen porušena podmínka vyváženosti, ale co hůř – reportáž obsahovala pouze jediné, nedostatečně doložené tvrzení. Co jiného by měla Rada zachytávat, než právě toto!
Tažení proti památce Lidic probíhá paralelně s výpady proti symbolům osvobození Prahy a Československa v roce 1945. Dochází k masivním pokusům o přepisování historie.
Potvrzeno: Reportáž ČT je lživá
Při podrobnějším zkoumání případu vyplouvají na povrch nové a nové skutečnosti, svědčící o podivném působení historika Kyncla a vedení organizace Památník Lidice. Jediným důstojným řešením je 1) Omluva České televize obci Lidice, 2) Potrestání historika Kyncla (Akademie věd), 3) Výměna vedení Památníku Lidice (zřizovatelem je ministerstvo kultury).
Nyní se paní Marie Šupíková k pomluvě vyjádřila pro televizi XTV. Ve své výpovědi zcela vyvrací tvrzení historika Vojtěcha Kyncla a odvolává se na důkladnější výzkum respektovaných historiků Vojtěcha Šusteka a Jaroslava Čvančary, kteří závěry pana Kyncla označili jako povrchní a neprůkazné. Také ostatní přeživší pamětníci její výpověď potvrzují, a to písemně.
Z výpovědi paní Šupíkové pro televizi XTV běhá mráz po zádech. Je třeba si položit otázku, zda historik Kyncl vědomě lhal, nebo to jen tak vypadá,když na základě jednoho sporného nepodepsaného a až po válce zaneseného zápisu vytvořil pomlouvačnou historku jako z nejpokleslejšího bulváru.
Je to pomsta?
Může to vypadat jako pomsta, protože Kyncl spolupracuje s příspěvkovou organizací Památník Lidice, která vede dlouhodobý spor z lidickými dětmi.
Předmětem sporu je například pomník vojákům Rudé armády u hrobu lidických mužů, s nápisem v azbuce, který si organizace Památník Lidice z ideologických důvodů nepřeje.
Kyncl se snaží prosadit v politice (za ODS) a též se účastní protivládních demonstrací (například akce Vyjdi ven), jak vyplývá z jeho facebookového profilu, a podle všeho je i účastníkem demonstrací Milion chvilek.
Zoufalý dopis prezidentovi Zemanovi
Paní Marie Šupíková napsala dopis prezidentovi Milošovi Zemanovi, premiérovi Andreji Babišovi a dalším nejvyšším ústavním činitelům. Dopis podepsalo osm lidí, kteří jako děti přežily v roce 1942 masakr Lidic německými okupanty.
“Srdce se nám svírá při odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit. Přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice. Připojujeme se tak k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, poslední přeživší z Ležáků, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou,” píše paní Marie Šupíková v dopise prezidentovi Zemanovi.
Ano – také Ležáky přerušily spolupráci s organizací (Památník Lidice má v gesci také Ležáky), který má chránit jejich památku!
Mráz po zádech běhá i z cynického výroku historika Kyncla, že “Být lidickou ženou se stalo postupem času povolání.”
Ano, řeč je o ženách, kterým němečtí okupanti vyvraždili celou rodinu.
Mrazivá zpověď přeživší ženy
Paní Marie Šupíková se přitom informaci, že by její matka měla udat nájemnici židovského původu, dověděla až od pana Kyncla (ročník 1983):
“Pan Kyncl mi sdělil, že moje maminka přišla na četnickou stanici v Buštěhradě a prý tam řekla, že si mají paní Mikešovou odvést, nebo půjde na gestapo. Prý se s ní maminka pohádala kvůli nějaké cíše, kterou pro ni měla šít. Na to si vůbec nepamatuji. Já pana Kycla poslouchala a nebyla jsem schopna slova, vůbec jsem si to neuměla představit.”
Informace o údajné hádce kvůli šití povlečení čerpal Kyncl ze stejného zdroje, jako všechno ostatní: Z nepodepsaného zápisu na četnické stanici, pořízeném až po válce (v prosinci 1945), tedy více než tři roky po vypálení Lidic. Jiný zdroj Kyncl pro své tvrzení nemá a žádný ani neexistuje.
“Maminku odvezli Němci do koncentráku, který přežila, ale vrátila se ve zbědovaném stavu. Setkala jsem se s ní v nemocnici v Krči, kde ležela od května 1945 do 9. prosince 1946, kdy zemřela,” říká paní Šupíková s tím, že se matka o nájemnici nikdy nezmínila.
“Poprvé jsem se tu informaci dozvěděla v Kynclově knize. Případu se ujal historik a archivář Vojtěch Šustek a vzal do opravdu do hlouby,” uvádí paní Marie Šupíková.
Pomluva jako pomsta
Historik Šustek to vzal opravdu důkladně. Pátral v kladenském archivu i v archivu gestapa v Praze. Jediný způsob, jako šílené tvrzení Kyncla potvrdit nebo vyvrátit, bylo najít další záznam.
A ten záznam se skutečně našel a plně vyvrací Kynclovu verzi. Je jím hlášení velitele četnické stanice, který ve své zprávě kladenskému gestapu o zatčení židovky z Lidic v roce 1942 žádného udavače NEZMIŇUJE. Židovku tedy podle všeho vypátrali četníci sami, a to zřejmě pod tlakem zesílených kontrol po atentátu na Heydricha.
Kyncl vědomě lže, když říká o svém jediném zdroji, tedy nepodepsaném poválečném zápisu do kroniky na četnické stanici: „Dokument má právní validitu, nemohli si to vymyslet.“
“Samozřejmě, že si to mohli vymyslet a vše nasvědčuje tomu, že si to vymysleli,,” oponuje historik Vojtěch Šustek. “Četníci si po válce často vymýšleli udavače, aby se vyhnuli obvinění z kolaborace.”
Je doloženo, že četník Ressl, který židovskou ženu zatýkal, vnesl zápis do četnické knihy v době (prosinec 1945), kdy jeho nadřízený čelil obvinění z kolaborace.
Žádný důkaz, žádní svědci
Paní Marie Šupíková pro televizi XTV uvedla:
“Pan Šustek přinesl důkazy, že maminka je nevinná a nikoho neudala. Pan Kyncl se spokojil s prohlášením četníka Ressla, které nebylo ani podepsané. Já jsem po válce bydlela tady v Lidicích, když se začaly znovu stavět. Kdyby moje maminka udělala to, co tvrdí pan Kyncl, myslíte, že by se nenašel nikdo, kdo by mi to dal najevo?”
“Naše ženy v roce 1947, když byl souzen velitel kladenského gestapa Wiesmann, svědčily u soudu. Kdyby moje maminka udala židovku, myslíte, že by se tím souzení nacisti nepochlubili, že by to nevytáhli jako důkaz kolaborace místních lidí? To se nikdy nestalo.”
Když to shrneme:
Na straně České televize a pana Kyncla je nepodepsaný zápis z četnické knihy, provedený více než tři roky po vypálení Lidic a půl roku po válce.
Na straně paní Marie je podrobný výzkum historika Šusteka, právní rozbor JUDr. Františka Šísteka (bývalý prokurátor Generální prokuratury ČSFR), stanovisko lidických dětí, dobové výpovědi, absence záznamu v archivech gesta a motiv četníka lhát.
V den odvysílání pomlouvačné reportáže České televize (9. 6. 2019) byla paní Marie a ostatní přeživší položit kytičku na místo, kde se naposledy setkali se svými maminkami.
“Večer Česká televize odvysílala reportáž, kde jsem byla znectěna,” říká paní Marie Šupíková, které Němci vyvraždili celou rodinu.
Rozhovor s paní Šupíkovou na XTV ZDE
