Ostře sledovaná kauza majetku hraběte Karla Walderode spěje do finále. Chybí už jen jedno razítko, aby to bylo černé na bílém: Benešovy dekrety jsou definitivně prolomeny. Demontáž majetku, nyní patřící státu, může začít. Na konci bude Česká republika vypadat jako okousaná jitrnice.
Zatím se to nevyvíjí vůbec dobře. Soudy letos přiřkly obrovský majetek včetně zámku Hrubý Rohozec v Českém ráji vdově po zesnulém hraběti (†2000, ve věku 96 let). Město Turnov, které je ztrátou majetku postiženo nejvíce (rozsáhlé pozemky, 1 400 budov), podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. Další možnosti už nejsou.
Město Turnov zkoumalo v různých archivech minulost hraběte Walderode dlouhých 16 let. Pověřilo tím tehdejšího místostarostu Josefa Kunetku, který šel opravdu do hloubky a mimo jiné napsal o kauze Walderode několik knih. Také starosta Turnova Tomáš Hocke statečně bojuje proti těžko uvěřitelnému postupu českých soudů.
Je zvláštní, že vedoucí čeští představitelé včetně prezidenta Zemana a premiéra Babiše tvrdí, že zrušení Benešovy dekrety není na pořadu dne. Přesto však v mnoha případech již došlo k jejich “obejití”, ač by našinec od českých soudů spíše očekával, že budou majetek státu chránit. Případ Walderode je dosud nejkřiklavější.
Potvrzeno: Nacista jako hrom
Má se za prokázané, že hrabě Karl Walderodebyl horlivým zastáncem nacistické ideologie, členem Sudetoněmecké strany (česká verze NSDAP). Podle očitých svědků prý pořádal Walderode na zámku nacistické večírky a na zámek vyvěšoval vlajku s hákovým křížem.
Za války byl Walderode člen pražského Abwehru, tedy kontrarozvědky, a to ve vypjaté době, kdy byl u moci říšský protektor Reinhard Heidrich. Abwehr byl podle některých historiků horší než gestapo.
Walderodeho rodný jazyk byla němčina (tímto jazykem mluvili u doma), hovořil však plynně česky. Vedl výslechy “škůdců říše” jako Němec v češtině, což bylo pro okupanty cenné. Podle některých historiků má Walderode na svědomí popravy desítek odbojářů, ale doplňme, že nezpochybnitelné důkazy pro toto tvrzení nejsou.
Po válce byl Walderodemu na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek. Aby ho získal zpět, pokoušel se o vrácení československého občanství, jehož se před válkou horlivě vzdal ve prospěch německého. Nevzal to však úplně za správný konec, na úřady prý docházel spolu s kolegou z fašistického hnutí Vlajka.
Nakonec se mu to však podařilo, byť za velmi podezřelých okolností: Po mnoha odmítnutích získal československé občanství přes známého na pražském magistrátě (kde sám v minulosti působil ve službách nacistického “primátora” Josepha Pfiznera).
V roce 1949 odjel Walderode do Londýna, kde se oženil s nacistkou a vedoucí Hitlerjugend Sylvií Galliovou. Spolu se odstěhovali do Itálie na Sardinii, aniž by Walderode požádal o vrácení majetku v Čechách.
Zde by mohl příběh skončit, ale ve skutečnosti teprve začíná.
Guten Tag, pane Ruml
Po revoluci v roce 1989 se Walderode vrátil do Čech s jasným záměrem. Získat zpátky majetek, zabavený na základě Benešových dekretů. Ke konfiskaci došlo kvůli Walderodeho prokázané kolaboraci – ba co hůř: Kvůli aktivnímu podílu na realizaci Hitlerovy snahy vymazat český národ z mapy světa.
Cesta k majetku vedla přes udělení československého občanství. Walderode o něj zažádal v roce 1990.
V roce 1992 se stal ministrem vnitra bývalý disident Jan Ruml. Zde zřejmě vstupuje do případu Rumlův kamarád z disentu kníže Karel Schwarzenberg, tehdy šéf prezidentské kanceláře
Vracení majetku, zabavené šlechtě Benešovými dekrety, je od roku 89 hlavní náplní činnosti knížete Schwarzenberga v Čechách. V některých případech uspěl až zázračně.
Osoba zvláštního zřetele
Pan Josef Kunetka (historik z Turnova) vypátral, že cesta k udělení občanství hraběti Walderode vedla přes zákon 39/1969 Sb., který umožňoval udělení československého občanství „osobám zvláštního zřetele“ bez splnění zákonných podmínek.
Tento zákon byl před rokem 1989 využíván takřka výlučně pro občany Sovětského svazu. Jan Ruml se jej chopil “po svém” a používal ho pro udělení občanství vybraným jedincům, často z Německa, Rakouska, Lichtenštejnska… Podle některých zjištění se zdaleka nejednalo pouze o hraběte Walderode.
Jako na drátkách
Tehdejší ministr vnitra Jan Ruml po intervenci Karla Schwarzenberga pověřil “vyřešením” problému Walderode svého kolegu z disentu Karla Freunda. Ten byl v té době na Rumlově ministerstvu ředitelem cizinecké policie. Pak už to šlo jako na drátkách.
Walderode dostal československé občanství, obratem zažádal o vrácení majetku.
Zbytek už znáte.
Kníže Schwarzenberg rozhodnutí soudů o vrácení majetku nacistickému hraběti Walderodemu přivítal. “Zvítězilo právo, dokonce přesně se držíc Benešových dekretů,” uvedl.
Co bude dál
Odvolání města Turnov k Nejvyššímu soudu proti vrácení majetku rodině Walderode nemá velkou šanci na úspěch, byť ještě není vše ztraceno – jde o opravdu křiklavý případ.
Pokud Nejvyšší soud dá na kauzu Walderode souhlasné razítko, zbývá poslední možnost: Ústavní soud. Tam by to mohlo být zajímavé.
Případ Walderode otvírá dokořán bránu k majetku dalším šlechtickým rodům, například Lichtensteinům. Ti – povzbuzeni vývojem v kauze Walderode, již dali na přelomu roku 26 žádostí na české soudy ohledně údajných nároků na “svá” rozlehlá území především na Moravě, ale i v Čechách.
Nepřehlédněte