Jde zřejmě o největší selhání publicistiky České televize za několik posledních let. Brutální útok na odkaz Lidic v pořadu Reportéři ČT za pomoci osobně zainteresovaného historika a jednoho chatrném důkazu. Odpudivá snaha o zametení stop. Radní Lipovská na Radě ČT bojuje za omluvu obětem německého řádění.
Reportáž V předvečer tragédie, odvysílaný loni na jaře, mnozí považují za symbol manipulace s fakty, za symbol propagandy a osobních mocenských ambic, praktikované částí novinářů České televize. Pochází z dílny pořadu Reportéři ČT, jehož vedoucím je Marek Wollner.
“Problém je v tom, že reportáž V předvečer tragédie představila divákům jako JEDNOZNAČNÝ fakt, že nejznámější lidická žena udala židovku. Pro toto tvrzení však nejsou žádné hodnověrné důkazy. V následující reportáži pak Reportéři ČT o kauze hovořili již jako o ÚDAJNÉ udavačce,” vysvětluje radní Hana Lipovská svůj nesmlouvavý postoj proti agresivnímu útoku na odkaz Lidic.
Chyba jako prase
Vedoucí kontroverzního pořadu Reportéři ČT Marek Wollner uvedl, že reportáž pouze citovala historika Vojtěcha Kyncla, který přišel více než 60 let po konci války s verzí o udavačce.
Za “chybu jako prase” považuje reportáž V předvečer tragédie také místopředseda Rady České televize historik Daniel Váňa: “Platí, že co historik, to názor. V té reportáži ale zazněl názor jen jednoho historika. To je chyba novináře jako prase. Navíc jde o živou historii, máme tu dosud žijící pamětníky, to je neakceptovatelné.”
Osobní rozměr kauzy: Dva spory v pozadí
Problém útoku České televize na odkaz Lidic má hlubší rozměr, než “jen” selhání jednoho autora (zde Mirek Petráček) – a tím jsou dva osobní spory v pozadí kauzy. Památník vs. Přeživší a Wollner vs. Bobošíková.
Památník Lidice vs. přeživší masakr
Tím prvním je spor bývalého vedení Památníku Lidice s Lidickými pozůstalými, především s Marií Šupíkovou (87), která je dcerou údajné udavačky. Památník Lidice podle pozůstalých měl snahu přepisovat dějiny ve prospěch Německa a pozůstalé považoval jen za jakousi přítěž.
Spolupracovníkem Památníku Lidice byl právě historik Kyncl – jediný zdroje pomlouvačné reportáže.
Kynclovo pojetí dějin “lidické udavačky” lze označit za pomlouvačné a bulvární zcela směle. Pro své skandální tvrzení použil jediný zdroj – zápis z místní četnické kroniky, který byl zanesen až po válce. Jelikož mělo k udání dojít v roce 1942, je výpovědní hodnota tohoto “důkazu” jedna velká nula. Což musel vědět i Kyncl.
Mráz běhá po zádech z toho, že mohlo jít o předem domluvenou akci, kdy se měla Česká televize podílet na brutálním útoku na odkaz Lidic.
Spor mezi Památníkem Lidice a lidickými pozůstalými vyvrcholil odvoláním vedení památníku ministerstvem kultury.
Wollner vs. Bobošíková
Druhým sporem v pozadí kauzy je nenávist mezi vedoucím Wollnerem a političkou Janou Bobošíkovou, která se angažuje v kauze lidických pozůstalých. Tento spor probublává také v jiných reportážích namířených pod vedení Wollnera proti Bobošíkové.
Osobní spor, k jehož řešení je zneužíváno médium, pro které jedna ze znesvářených stran pracuje (zde Wollner a Česká televize) by byla hodně silná káva a měla by následovat okamžití výpověď.
Omluva České televize divákům
Rada České televize kauzu Lidice odložila. Radní Lipovská trvá na tom, aby se Česká televize za reportáž omluvila nejen pozůstalým v kauze Lidice, ale i všem televizním divákům.
Omluva by mohla znít například takto:
Česká televize a pořad Reportéři ČT se s pokorou omlouvají pozůstalým lidického masakru a všem televizním divákům za hrubě zkreslenou reportáž, v níž byly porušeny základní zásady novinářského řemesla.
Deník Arfa kauzu pozorně sleduje.
Zdroj: Záznam zasedání Rady ČT
