Hamáčkova demontáž demokracie ve stínu koronaviru. Cesta k diktatuře je volná. Komentář Stanislav Novotný
K zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrany jejích demokratických základů a ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot může vláda vyhlásit stav nouze. Parlament pak vyhlašuje stav ohrožení státu nebo stav válečný. Tak praví ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
Janu Hamáčkovi se však zcela evidentně zdá, že vládní moc přichází zkrátka. Zejména pak ministerstvo vnitra, v jehož čele stojí. I byl mu vnuknut nápad.
Když mohou hejtmani a pražský primátor vyhlašovat v krajích tzv. stav nebezpečí, měla by mít vláda možnost vyhlašovat tento nejnižší stupeň krizového stavu celoplošně. To vypadá logicky, ale pouze na první pohled.
Hejtmani se svou samosprávou mají k takovému oprávnění přesně vymezené pravomoci a ty souvisejí nejenom se znalostí místního regionu, ale jsou vymezeny tak, aby neznamenaly neomezené omezování ústavních práv a svobod. Hejtmanské pravomoci naleznete v zákoně č. 240/2000 Sb.
Než si Hamáček svlékne svetr
Hamáček však došel k závěru, že možnost vládního vyhlášení stavu nebezpečí zabetonuje do výše zmíněného ústavního zákona o bezpečnosti ČR s tím, že během stavu nebezpečí bude možné na nezbytně nutnou dobu omezit vlastnické právo, svobodu pohybu a pobytu, právo pokojně se shromažďovat, podnikat či právo na nedotknutelnost osoby a obydlí.
Vláda tak získá tytéž rozsáhlé pravomoci pro omezení základních lidských a občanských práv jako při vyhlášení nouzového stavu (nebude možné omezit pouze právo na stávku).
První místopředseda vlády a ministr vnitra nechal vydat tiskovou zprávu, v níž revizi ústavního zákona zdůvodňuje průběhem „epidemie“ koronaviru a změny prý navrhuje proto, aby stát mohl lépe zvládat různé druhy krizí a epidemií.
Z nekonkrétnosti a rozsahu exekutivních pravomocí a plánované snahy těžit z momentálního strachu lidí však jako sláma z bot čouhá touha po nekontrolovatelné moci. Starostlivými frázemi je vždy vydlážděna cesta k diktatuře.
Dávejme si, prosím, pozor ve volbách.
Jan Hamáček byl např. členem správní rady Aspenského institutu, který zcela evidentně prosazuje v České republice i dalších zemích cizí agendu. Je s podivem, jak snadno členové institutu proklouznou do rozhodovacích pozic, volby nevolby.
Za všechny z veřejně publikovaného seznamu zmíním v článku snad jen čestné figury AP. Jsou jimi Madeleine Albrightová a Michal Žantovský. Kdoví, třeba i Janu Hamáčkovi visí doma nad postelí jejich portréty.
Dovětek:
Po českých hospodách se dnes říká: “Co z Aspenského institutu přichází, od Ďábla pochází.“ Ale to bude jistě silná nadsázka.
Leč pro jistotu nahlédněte a popřemýšlejte: Aspen Institut lidé
