Demonstrace Milion chvilek: Nejde o Babiše, ale o Benešovy dekrety. V sázce je majetek za stovky miliard. Sudetští Němci v pozadí protestů?
Při pražských demonstracích proti premiérovi Babišovi nejde primárně o jeho demisi, ale o revizi Benešových dekretů. Pod Babišem (v dvojbloku s prezidentem Zemanem) to nepůjde. Proto musí být nahrazen, nebo aspoň vystaven trvalému tlaku. Tato informace koluje mezi lidmi znalými zákulisí agentury Milion chvilek pro demokracii, která demonstrace organizuje.
Benešovy dekrety je označení dekretů prezidentem Edvardem Benešem, na jejichž základě byl po válce zabaven majetek etnických Němců (a také, ehm, Maďarů). Jde o obrovský majetek z řádech stovek miliard korun. Ve hře je území o rozloze středních Čech včetně Prahy, takřka tři tisíce zámků, kostelů a klášterů, divadel, muzeí a galerií (včetně obrazů), takřka půl milionu domů a bytů a další majetek.
Německá strana prohlašuje, že Benešovy dekrety patří na smetiště dějin, česká strana trvá na jejich platnosti. Tlak na zrušení dekretů z německé strany je trvalý a po roce 89 mu čelil každý český prezident a premiér, posledních letech však zesiluje do krajnosti.
Šance na zrušení dekretů a přesunu obrovského majetku do německých rukou výrazně vzrostla vznikem Evropské unie v roce 1993, která přišla s relativizováním hranic, vytvářením závazků pomocí dotací a rozmělňování struktury obyvatelstva – tedy transformací již “nežádoucí” voličské základny.
Česká strana zabavila majetek sudetských Němcům jako důsledek války, rozpoutané Německem, při kterých přišlo o život 365 tisíc Čechoslováků (koncentráky, mučení, vypalování vesnic). Častým argumentem pro zrušení dekretů je “čas” a “nespravedlnost principu kolektivní viny”. Na to bývá v celku srozumitelná odpověď: “Vyvraždili jste mi rodinu, tak jsem ti vzal dům.”
Na válečných reparacích dluží Německo České republice odhadem 15 tisíc miliard korun za zcela zjevné a prokazatelné škody. Vhledem k tomu, že od konce války uplynulo 74 let, není příliš pravděpodobné, že by se Německo chytlo za nos.
Propojení agentury Milion chvilek na sudetoněmecký landmanšaft (a vlastně na celou německou politickou scénu včetně AfD) je obtížně prokazatelné, ale množí se důkazy o její existenci (sudetoněmecké školení v Mariánských lázních – Marienbad).
Demonstrace bývají spojovány s politickými stranami, jejichž propojení na Německo jsou zjevné. TOP 09 (Schwarzenberg), Piráti (Antifa, němečtí Zelení), Praha sobě (Ackerman Gemeinde a Konrad Adenauer Stiftung) a KDU/ČSL (obecně smíření a odpouštění). Všechny tyto strany a hnutí jsou horlivými zastánci Evropské unie.
Nejčastější odpověď na otázku “Proč chcete demisi Babiše” zní: “Protože je to křivák.” Hloubavější demonstranti také zmiňují střet zájmů a nečekanou výměnu ministra spravedlnosti. Hlouběji se dostane už jen málokdo.
Hnutí ANO premiéra Andreje Babiše navzdory silné mediální masáži zvítězilo s velkou převahou v několika posledních volbách a má trvalou podporu kolem 30 % voličů. Není důvod se domnívat, že tento triumf nezopakuje i příště.
Je děsivé, jak snadné je vytvořit masové protesty, když se dovedně pojmenuje nepřítel a vyvolají se emoce. K tomu je ovšem kromě sociálních síti třeba spolupráce médií, v tomto případě státní České televize, mediální skupiny Zdeňka Bakaly a skupiny rekrutované z novinářů nynějších Bakalových novin MF Dnes. Výsledkem je rozdělení společnosti a nenávist dosud nevídaná (ruskej švábe).
Na Babiše už vyzkoušeli co se dalo (únos syna, střet zájmů, zneužití dotací, tajné nahrávky Juliuse Šumana atd.), ale on (was für Pech!) nejenže všechno přestál, ale i posílil. Neustálé útoky drží Babiše v kurzu, je pořád v centru dění, zatímco strůjci útoků neustále oslabují. V tom se politická kariéra Andreje Babiše velmi podobá osudu prezidenta USA Donalda Trumpa (střet zájmů, nahrávka ze šatny, Rusko, zlatý déšť…)
Žádná strana od roku 89 se v České republice pod takovým tlakem stabilně nedržela na úrovni 30 % procent podpory jako hnutí ANO Andreje Babiše. Buď je to tím, že je Babiš tak skvělý, nebo někde soudruzi dělají chybu (v 90. letech byla v podobné pozici ODS, ale ta měla podporu médií – stranické České televize a stranické MF Dnes).
Německo má přitom na Andreje Babiše velmi silnou páku. Babišův Agrofert má ve městě Wittenberg v Sasku-Anhaltsku jednu z největších agrochemických firem v Evropské unii. Agrofert Deutschland je dodavatelem hnojiv pro německé dotované zemědělce. A závisí jen a jen na německé vládě, zda tím dodavatelem Babiš zůstane i nadále.
Proto se například Němcům podařilo Andreje Babiše přinutit, aby po volbách ustoupil od “přirozené” koalice SPD a KSČM, a místo toho začal podruhé jednat s protinárodní ČSSD a dokonce jim postoupil klíčové ministerstvo vnitra.
Německá politika se drží pravidla nevměšování do záležitostí jiných zemí. Především v České republice jde o velmi citlivý problém, který stál například významné body Karla Schwarzenberga v souboji s Milošem Zemanem v boji o prezidentský post v roce 2013.
Proto Německo volí cestu instalace proněmeckých politiků v Česku, pořádání workshopů, seminářů, přednášek, konferencí, kulatých stolů, debat, dialogů, diskuzních panelů, mediálních programů, publikací, brožur, knih… to všechno s cílem postupného a systematického rozmělňování historických skutečností.
Tlak zesiluje do maxima právě v této době, kdy mizí generace, která válku zažila na vlastní kůži, a dějiny se stávají majetkem jejich vykladačů.
V sázce nejsou co nejlepší česko – německé vztahy, protože ty jsou zcela korektní – tam už nefungoval faktor času. Jde především peníze a majetek v astronomické částce ve stovkách miliard korun. Majetek sudetských Němců je jednou ze skrytých priorit Evropské unie.
Zrušení Benešových dekretů a vrácení obrovského majetku sudetským Němcům je však možné jen bez premiéra Babiše a bez prezidenta Zemana. Příští parlamentní volby jsou v roce 2021, prezidentské volby budou 2023.
Transparentní účet Agentury Milion chvilek pro pobavení ZDE
