Nevídaná situace: Delegace obce Lidice opouští při vzpomínkové akci sál na protest proti reportáži České televize. V sále se právě chystal řečnit historik, s nímž Česká televize na bulvárně pomlouvačné reportáži spolupracovala.
Mladý historik Vojtěch Kyncl (36) v reportáži pořadu Reportéři ČR tvrdil, že matka nejznámější lidické ženy paní Marie Šupíkové byla udavačka. Jeho verze je fackou památce 340 obětí lidického masakru.
Pokud by to měl doložené, bylo by třeba to vzít vážně, ale… Pro své skandální tvrzení nemá pan Kyncl žádné důkazy. Otázkou je, proč se na tomto historickém podvodu – ať vědomě či nevědomě – podílela Česká televize.
Opuštění sálu od přeživších dětí lidického masakru je zatím posledním z řady zoufalých pokusů, jak se domoci spravedlnosti. Obec Lidice (paní Šupíková) psala prezidentovi Zemanovi, premiérovi Babišovi a dalším ústavním činitelům. Zatím bez výsledku.
“Žádné nezvratné důkazy o tom, že matka paní Šupíkové udala židovku, žijící v Lidicích, nejsou. Tvrzení historika Kyncla je zřejmě uměle vytvořenou realitu,” říká respektovaný historik Vojtěch Šustek, který byl požádán obcí Lidice o prošetření závěrů pana Kyncla a učinil tak opravdu důkladně.
Kynclova konstrukce o lidické ženě – udavačce stojí a padá se zápisem v místní četnické kronice, který je ovšem vysoce nevěrohodný. K zápisu došlo až po válce, kdy byli četníci hnáni k odpovědnosti za spolupráci s německými okupanty. “Je velmi pravděpodobné, že dotyčný četník si obsah zápis vymyslel, aby unikl spravedlnosti,” míní historik Šustek.
Proč ta lež?
Nabízí se otázka: “Proč by historik Kyncl lhal?” Odpověď na první otázku je nasnadě: Obec Lidice a skupina tzv. Lidických dětí (tedy těch, které přežily lidický masakr) jsou v těžkém sporu s příspěvkovou organizací, která je má zastupovat – s tzv. Památníkem Lidice. Historik Kyncl s Památníkem Lidice dlouhodobě spolupracuje.
Není bez zajímavosti, že stejně odmítavě se organizaci Památník Lidic staví také přeživší obec Ležáky, které byly v roce 1942 vypáleny pár dní po vyhlazení Lidic.
Vlastně z toho běhá máz po zádech – a jedinou útěchou budiž naděje, že si Kyncl myslel, že nelže – neboli to celé “jen” nafoukl – nevědomě, že prostě si vše prostě jen dostatečně neověřil. Jeho tvrzení je však natolik obludné, že by závěrech historika Šusteka měla omluva přijít okamžitě.
Co na to ministr kultury Lubomír Zaorálek, jehož ministerstvo platí provoz Památníku Lidice (ze státního rozpočtu a jednak z různých fondů – mimo jiné napojených na Německo)?
Ministr by měl asi udělat v organizaci Památník Lidice hloubkovou kontrolu, protože tam zjevně straší, řeklo by se. Ale kdepak. Ministr kultury Lubomír Zaorálek se k problému postavil tak, že přeživším z Lidic poslal kytičku a bonboniéru.
Proč to odvysílali?
Druhá otázka je také důležitá: “Proč Česká televize tento na první pohled bulvární výplod vůbec odvysílala?” Výmluvu si lze snadno domyslet: “Prostě jsme uvěřili historikovi.” Tato výmluva je chabá.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, na kterou se Lidice obrátili, se kauzou odmítla zabývat – že prý jde o problém historiků.
To ovšem není pravda. Reportáž České televize vykazovala několik základních nedostatků. Například ten, že nebyl dán prostor druhé straně. Což platí v tomto případě dvojnásob, když víme, že motivem tvrzení historika Kyncla může být spor. Pokud druhá strana odmítla, neměla být reportáž vůbec odvysílána.
Kauza Lidic opravdu není o tom, že nějaký blázen tvrdí, že je převtělením císaře pána, tak to odvysíláme – když to tvrdí. Lidice jsou zcela zásadním momentem k paměti národa, který nelze odbýt jen nějakým plivancem.
ARFA říká: Reportáž České televize je příkladem, jak to nemá vypadat, je velkým profesním pochybením – a měly za ní padnout tresty.
