Babiš koupí deníku MF Dnes především zabránil šíření propagandy, která dlouhé roky deformovala českou mediální scénu. Propad pultových prodejů takřka o polovinu
Když Andrej Babiš v roce 2013 kupoval deník MF Dnes, nebylo to proto, že by šlo o výdělečný podnik. Koupě médií – to je jako když si koupíte dělo na ovládání počasí. Možná to funguje, možná ne, ale pokud ano, pak zbohatnete jinak, tak nějak zprostředkovaně.
Primární zájem Babiše při koupi MF Dnes (údajně za 4 miliardy Kč) bylo zabránit propagandě, která dlouhá léta deformovala veřejné mínění. Jde o několik jmen, několik novinářů na vedoucích postech, kteří se záhy rozprchli: Pavel Šafr, Robert Čásenský, Sabina Slonková, Dalibor Balšínek a další.
Všichni tito novináři se proti novému majiteli po roce 2013 vymezili jako proti zlu, jako že jsou AntiBabiš a současně nezávislí novináři, které nový zlý majitel nutí, aby byli závislými novináři.
Zde je zřejmě třeba krátká vsuvka na téma, co je “závislý” a co “nezávislý” novinář. To máte jako s básníky. Buď vám tu sbírku vydaj, nebo nevydaj. Je to o penězích.
Co na tom, že například Pavel Šafr a Robert Čásenský vykonávali funkci šéfredaktorů MF Dnes a při tom měli v časové smyčce poradenskou PR agenturu Penguin s klienty jako ODS nebo TOP 09… Větší závislost už ani není možná! Šefredaktor, placený politickými stranami? Tak to je hodně silná káva.
Připomeňme, že MF Dnes pod vedením Šafra nebo Čásenského zveřejňovala kauzy, ve srovnání s kterými i bulvár bledne, virtuální realitu jako ze strašidelného zámku z Matějské pouti. Kauzy, které jasně zapadají do rámce – objednávka a její plnění. Například: Gross a jeho byt. Nebo: Rath a jeho krabice s vínem. Nebo: Kubice a jeho zpráva. Nebo Miloš Zeman a jeho kdo ví co…
Je to vlastně něco jako ráj. Jako novinář víte, že realita má vždy několik (nekonečně) možných úhlů pohledu a protože máte pod kontrolou médium, které díky značce čtou statisíce lidí denně, můžete si za peníze vybrat jeden z nich.
Majitelem MF Dnes byl od roku 95 německý koncern Rheinisch-Bergische Druckerei – und Verlagsgesellschaft mbH. Tomu bylo úplně jedno, co se tam píše, hlavně, aby bylo fajn EU a tiskárna měla co tisknout. To je ráj!
Postupně se od zlaté studánky všichni rozprchli. Pavel Šafr, těsně napojený na Miroslava Kalouska (Penguin), dostal nečekané lano (Líba Šmucler) do vydavatelství Ringier (Blesk, Reflex, ABC) aby pak byl ještě víc Anti-Babiš, ale narazil, když vydavatelství Ringier koupil miliardář Křetínský. Padák Šafrovi byl jedním z prvních kroků, které nový majitel udělal.
Bývalý šéfredaktor MF Dnes Čásenský se napojil na bankovní systém a mává dál praporem Anti-Babiš dál, byť méně viditelně. Jistě ví, že sponzoři jeho aktivit mu nejsou nakloněni kvůli zisku, ale že se ta investice do „děla na ovládání počasí“ třeba jednou vrátí jinde.
Bývalá šéfredaktorka MF Dnes Slonková se přes různé peripetie definitivně zamotala v kauze únosu Babišova syna, když vytvořila svět tak odporný, že už ji snad nejde nezaměstnat ani jako redaktorku módy.
Dalibor Balšínek, bývalý šéfredaktor Lidových novin (taky je koupil Babiš) si po svém zbytečném odchodu drží svůj konzervativně- liberální přístup a buduje médium, které by se také neobešlo bez podpory bankovního sektoru pod vlajkou: Investice do „děla na ovládání počasí“ se třeba jednou vrátí jinde.
Vše nasvědčuje tomu, že nevrátí. Sázka na kartu „Anti-Babiš“ rychle zbledne, když její držitel opustí katastr Prahy. Teď už bude jenom: Atakdále…
Děje se úchvatný jev, kdy občané volí navzdory médiím. Prostě si nějakým záhadným chemickým pochodem mysli vytvoří svůj vlastní „anti-názor“, který je současně „anti“ proti anti-názoru, který jim podsouvá „AntiBabiš“.
Zkrátka – dialektika v praxi.
No nic. Původně jsem tento text psal kvůli tomu, že Babiš obsah svých novin neovlivňuje tak, že by chodil na porady a říkal, co a jak. Ani tam nikoho neposílá. Má tam své dva šéfredaktory (Jaroslav Ples, Ištván Léko), kteří jsou placeni, aby dělali svou práci.
Jenže tápou – a že to jejich majitel to nezarazí, protože mu stačí, že mu neškodí, nebo jen škodí jen málo…? To není výmluva, to je jen popis nepřirozeného stavu. Proč například obě redakce ochotně naskočily na téma zprávy Evropské komise, ač je jasné, že z ní nic nevyplývá, povleče se to, není podepsaná a vznikla zřejmě na základě kontaktů českých Pirátů na evropské Zelené?
Neznám jediný případ na světě, kdy by noviny psaly proti svému majiteli. To snad není možné ani v USA. A přesně to se ale děje v MF Dnes a Lidových novinách. Je to unikum.
Je pěkné to sledovat zvenčí.
Takže: Když Babiš v roce 2013 kupoval MF Dnes, měl tento deník průměrný prodaný náklad 187 tisíc výtisků (viz audit ABC). Dnes má – po šesti letech – MF Dnes prodaný náklad 111 tisíc výtisků. To je pokles o třetinu. To je hodně.
Pultový prodej (řádek PP) 35 tisíc denně průměrně. To už je skoro jako Haló noviny.
Kdo se chce do této problematiky ponořit hlouběji, ať výsledky deníku MF Dnes srovná třeba s deníkem Blesk (www.abccr.cz) a zjistí, že tam také došlo k poklesu, ale ne tak dramatickému. Propad deníku MF Dnes souvisí nejen s nedostatkem invence, ale i s jeho ideologickým zaměřením – Jde proti svým vlastním čtenářům.
Stokrát nic umořilo osla.
Současný premiér Babiš si koupil část českých médií proto, že na to měl. Kdyby na to neměl, nebyl by dnes premiér a zřejmě by skončil někde u soudu s hitlerovským knírkem.
Jsme součástí dějin, které jsou groteskní, ale nezapomínejme, že jsou tyto dějiny budoucností našich dětí.
