Aktivita Milion Chvilek je obludná. Je třeba si to říci tady a teď. Mladí jehovisté z MCHPD vzývají chiméry. Teď už je zachrání snad jen student Šmíd vzor 2.0
KOMENTÁŘ. Čas je všechno, co přesahuje “tady a teď”. Slavit dnes rok 89, je jako kdybychom v roce 1948 slavili konec Rakouska – Uherska. Události kolem svazáků z Milionu chvilek (MCHPD) jsou natolik skličující, že je třeba je vzít v úvahu.
Navzdory našim předpokladům, že komunista generál Petr “Pan” Pavel přistane na Letné na padáku vystřelen z kanónu a odříká přísahu NATO, to vypadá především na déšť. Opravdu lze jen stěží uvěřit tomu, že politruci z Milionu chvilek nemají v rukávu nic než tlachy.
Pamětníci svazáků (Socialistický svaz mládeže, mladá záloha KSČ) se při pohledu na mladé revolucionáře bez obsahu jistě jen stěží mohou ubránit pocitu, že je to tady zas.
Kauza Čapí hnízdo skončila, je tu jen jakýsi obecný a těžko uchopitelný problém ohledně střetu zájmů premiéra Babiše. Je nutno připomenout, že kdyby Babiš nekoupil tehdy údernickou Mladou Frontu dnes, zřejmě by se nestal premiérem. Zatímco před Babišovým vstupem byl MF Dnes propagandistická (ve prospěch ODS a TOP 09, proti ČSSD), po Babišově vstupu se přiblížili neutrálnímu středu.
Volebním preferencím hnutí ANO protivládní demonstrace Milionu chvilek prospěly. ANO se stabilizovalo nad 30 % a stalo se nejúspěšnější politickou stranou v novodobé historii.
Ministryně spravedlnosti Benešová, proti níž byly demonstrace před několika měsíci po jejím nástupu do funkce namířeny především, je nyní druhá nejpopulárnější politička v zemi. Žádné čistky, kterými strašili mluvčí na demonstracích, se nekonaly. Marie Benešová se naopak jeví jako jeden z nejschopnějších lidí na postu ministra spravedlnosti.
Prezident Zeman je dlouhodobě nejpopulárnější politik v zemi. Kromě údajné orientace na Rusko a Čínu tam není nic, co by stálo za protest, ani byť jen jako záminka. Snad jen, že má dvě brady a špatně chodí.
Lepší příležitost, než 30. výročí 17. listopadu už přitom dlouho nebude. Tím tato akce připomíná 17. listopad 89, který byl dokonale načasován pár dní po pádu Berlínské zdi, na mezinárodní Den studenstva a krátce před klíčovou schůzkou Gorbačov – Bush na Maltě.
Nyní už ze všech vhodných souvislostí zbyl jen ten Den studentstva – a ten je především připomenutí vzpoury českých studentů proti německým okupantům. A to není právě to, co by se zrovna hodilo. Spíše, ehm, naopak.
Zde se nabízí úvaha o provokaci typu student Šmíd vzor 2.0 (údajný mrtvý student na Národní, který zaktivoval skomírající revoluci), ale doba je jiná, vede to do ztracena.
3. prosince 1989
Lze však jen těžko uvěřit tomu, že by byly chystané protivládní demonstrace jen o tom, že se tam všichni sejdou, poslechnou si písničky a angažované herce a půjdou domů na večeři.
Přitom tomu vše nasvědčuje. Jedinou ambicí tak může být jen jakési vyztužení základů radikálního liberalismu, reprezentovaným především Piráty (Zelení) a tzv. Demoblokem. I v této souvislosti však někteří komentátoři (Tomáš Vyoral) upozorňují na jev, známý jako “předčasná ejakulace.”
Obsahem demonstrací tedy není nic než jakési varianty, náznaky, jakési obviňování nepřítele z titulu nějakého vyššího principu, aniž by bylo jasné, o jaký princip jde a jak je vysoký.
Přesto je tam díky sociálním sítím potenciál na přítomnost několika desítek tisíc lidí. Vlastně z toho běhá mráz po zádech.
Něco tak plytkého tu nebylo ani za bolševika.
Also: Alle Achtung! Und schlaf recht schön!
Komentář: Jan Mařenka
