“17. listopad 89? Něco jako teatrální útok na Zimní palác. Nic víc,” říká Stanislav Novotný, disident a účastník listopadových událostí.
“17.listopad 1989 otevřel možnosti, kterých jsme se mohli a měli chopit. Restartovat Československo, popřípadě novou Českou republiku. Otevřené hranice, možnost cestování a poznávání, to byl pouze bonus,” hodnotí Stanislav Novotný, bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií.
“Mohli jsme začít uvážlivě budovat náš stát. Pochopit, že musí fungovat ve změněných podmínkách tak, aby sloužil vlastním občanům a ne cizí moci. Nezavrhovat vše co bylo a neglorifikovat pouze cizí vzory,” pokračuje Stanislav Novotný.
“Mezi negativa patří neschopnost splnit tento úkol. Neexistovali lidé, kteří by chtěli nezávisle a s nadhledem řešit toto komplexní zadání. Bylo tu příliš mnoho vlastníků informací, kteří byli schopni zobchodovat cokoli a republika byla ta poslední, která by jim ležela na srdci. Stát nebyl schopen tento proces kontrolovat.”
“Rozhodující politici totiž přes naše naléhání nepřipravili dostatečný právní rámec pro ekonomické změny a nebyli schopni vytvořit žádnou autentickou představu o fungování země v konkrétní geopolitice. Jakoby nadnárodní zájmy určovaly vše. Rezignovali jsme tak na svoji svébytnost, historii, odkaz předků…,” říká Stanislav Novotný.
“Pádem komunismu jsme zároveň vyřešili spotřebitelskou krizi Západu. Západ nás zaplavil zbožím, které už doma nebyl schopen prodat. Lacině získal české podniky na zlatém tácu. V řadě případů byly jeho investice rozhodně nutné, ale nekontrolovali jsme dostatečně privatizaci českého národního stříbra, ztratili jsme obrovské trhy – tam se Havel hodně „přimluvil“.”
“A to vše výrazně ovlivňuje tvorbu základních zdrojů, zaměstnanost a sociální jistoty. Někdo se tedy má hůře, někdo lépe. Dobrý hospodář ovšem má myslet na všechny a hlavně vidět daleko dopředu,” okomentoval Stanislav Novotný.
